DĚDEČEK V RŮŽOVÝCH KALHOTÁCH
Minulý týden jsme v první, čtvrté a páté třídě prožili zajímavou hodinu, která nás přivedla k přemýšlení a k diskusi nad aktuálními tématy dnešní doby. Četli jsme si knihu Dědeček v růžových kalhotách.
Růžové kalhoty dědeček nosil po babičce, která je vyřadila ze svého šatníku. Původně je měl odnést do kontejneru se starým šatstvem, ale místo toho je začal nosit on sám. Babičce nikdy nekoupil růže a splachoval použitou vodou z vany. Z igelitového pytle vysypával odpadky do popelnice a pytel vracel zpátky do koše. K večeři jedl to, co bylo potřeba sníst, ne to, na co měl chuť.
Co byste si o něm mysleli? I my jsme společně uvažovali nad tím, proč dědeček takto jednal a přemýšlel. Své sympatie či antipatie k dědečkovi jsme měli vyjádřit postavením se na pomyslnou postojovou osu. Pak jsme s napětím pokračovali ve čtení.
Narodil se mu vnuk, kterého brával každý den za každého počasí ven na procházku. A ten se ho po čase začal vyptávat, proč takto jedná a proč je na ostatní zlý a na něho hodný. A nám najednou vše do sebe zapadlo, když dědeček vysvětloval, jak dokáže plast zamořit přírodu a jak je pro mnohé lidi vzácná pitná voda a kolika dětem denně kručí v břiše, zatímco my se utápíme v hojnosti.
V rámci skupinové práce jsme absolvovali minilekci hospodaření s potravinami. Ujasnili jsme si, co znamenají výrazy „Spotřebujte do“ a „Minimální trvanlivost do“.
Náš názor na dědečka se změnil. Pochopili jsme, že člověk nemá žít jen sám pro sebe. Naše jednání může mít vliv na druhé, třeba i přes půl planety. Máme být vděčni za to, co máme a promyšleně s tím nakládat.
