OSTROV NÁSTRAH

V úterý 20. 2. jsme se s našimi novými kamarády Eliškou a Ondrou, lektory primární prevence, vydali v rámci preventivního programu Ostrov nástrah na dobrodružnou výpravu. Poté, co jsme se hravou formou za použití kalimby, afrického hudebního nástroje, a hakisáků seznámili, jsme se pustili do „podpisovky“, hry, která nás ohromně bavila. Měli jsme za úkol sehnat podpisy od svých spolužáků, kteří splňují danou věc, například najít někoho, kdo nikdy neletěl letadlem, kdo má spoustu koníčků, kdo nosí kontaktní čočky, kdo má rád ticho, kdo si pamatuje své sny atd. Díky této hře jsme se o druhých dozvěděli spoustu nových věcí. Pak nastala velmi důležitá chvíle. Stanovili jsme si dohody, které měly platit pro následující aktivity, jako například že se navzájem budeme poslouchat nebo se hlásit, když chceme něco říci. Protože se přiblížil čas odjezdu na náš ostrov, museli jsme se sbalit. Co si vzít s sebou? To byla otázka, kterou jsme řešili nejprve sami za sebe, potom za skupinku čtyř dětí a pak za celou třídu. Ale pozor! Háček byl v tom, že jsme si směli sbalit vždy jen deset věcí! Loď by byla přetížena a nedopluli bychom nikam. Domluvit se na deseti věcech, které si s sebou vezmeme jako celá třída, to byl pro nás hodně tvrdý oříšek. Setkali jsme se tváří v tvář s nenasloucháním, neúctou, urážkami, tvrdým prosazováním svého názoru a se zklamáním. Jako bychom zapomněli na dohodu, kterou jsme uzavřeli. Naštěstí nám z této situace pomohla Eliška s Ondrou. Ukázali nám, jak se dá lépe komunikovat, jak si lépe naslouchat a jak můžeme všichni vyjádřit svůj názor, aniž bychom se navzájem uráželi. Konečně jsme se tedy nalodili a dopluli na ostrov plný zeleně a chutného exotického ovoce. Prvním a celkově posledním úkolem na ostrově bylo domluvit se, co podnikneme odpoledne. Vnímali jsme to jakou druhou šanci k ohleduplné a uctivé komunikaci. Myslím, že se nám to podařilo. Shodli jsme se. Měli jsme z toho radost. :)))